Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 22.01.2011 11:49:40 

chovatelská stanice     E  D  J  A  M  I

Novinky 2010
 

 

Dobromysl má nové stránky!!!! Panička Alenka ho vybavila do dospělého života pěknými stránkami. Máme z nich radost. Dobromysl je polobratříček hnědého Nugátka. Alespoň se drobně liší různými tatínky, maminku Šerinku mají společnou. Alenka Šlaisová dala ušít Dobíkovi první obleček přímo na míru. To je fešák, a bude ho dobře vidět i v noci. Dobíkova sestřička Drchnička u Marti Špundové se připravuje na povití vícenásobného potomstva, tak držíme palce, ať to všechno dobře dopadne.

 

www.dobromysl.wbs.cz 

Marťa Špundová také byla vyvětrat Fenykla - Nikínka na Slovensku v Nitře. Jeho první vystoupení mělo za následek 2x Cajc, a to hned krátce po 9 měsících věku. Máme ze všech odchovanců velikou radost.

Čím to, že je člověk, tedy pardon pes, na podzim tak ospalý? Venku je nevlídné počasí, celodenní skotačení na sluníčku je jen vzpomínkou. Gombíček nám odešel dělat radost jedné slečně do Pardubic. Věříme tomu, že udělá svoji majitelku šťastnou. Budeme ve spojení a tak člověk, místo aby ztrácel, když mu odchází milované štěňátko, rozmnožuje řady přátel. Ještě vzpomínka na mladší věk Ginga a Gomba. Je to nostalgie, protože Gombo už je u své paničky a Gingo - no uvidíme. Ze světa píší lidé, ale každý chce fenečku, pejsci jsou ovšem také důležití. Gingo je téměř půlroční. Chov hnědých krysaříků zaostává za zájmem o ně. Ač jsme vychovali 3 hnědé pejsky, kteří se zvolna ujímají svých rolí, stále je to málo. Navíc jsou příbuzní k našim fenám, a také vlastně na začátku registru, proto pro nás nedostupní. Gingo je potomek Ramona Černý ranch, jenž má matku hnědou Larisu. Juditka je matkou Gingiho a sama je dcerou hnědé Pralinky. Proto doufání, že Gingi v sobě hnědou barvu má, je opodstatněné. Zatím je stále k nabídnutí, pokud možno pro toho, kdo by chtěl spolupracovat a zkusil to s Gingim na bonitaci. Není to sice nejdrobnější pejsek, ale Ramon ho přeci jen zmenšil oproti elegantní mámě Juditce. Chov je proces, ve kterém je potřeba lidí, kteří se zapálí pro tak krásné plemeno. Každá možnost posunout chov dál, je velmi žádoucí. Rádi bychom si Gingiho nechali, ale brání nám v tom věk. Doufáme v Gingův dlouhý život na jehož konci nám bude 80 a 85 let. Je nám moc líto, že jsme se k papírovému chovu dostali tak dlouho.

 

Gombo    Gingo

Gingo a podzim -  Juditčiným klukům se blíží 4 měsíce, a stále jsou ještě doma. Gombo má svého případného majitele, uvidíme ve dnech příštích, jestli si skutečně pro Gomba přijedou. O Ginga zatím nikdo neprojevil zájem. Škoda tak pěkného pejska, který by mohl udělat dost pro chov hnědých krysaříků. Je to polobratr hnědého Amora, který je ve Švédsku a právě tako krev je pro český chov málo dostupná.

 

 

 

Bobule - Brusinka 2 rokyNa výstavě v Hostouni si Brusinka Edjami vychodila res. CAC při počtu 11 fen. Je to sestřička kluků Gombiho a Ginga. Věříme, že i Gingo nezapadne, pokud najde páníčky, kteří se mu budou věnovat. Gombo je předurčen pouze na mazlíčka, ale jistě potěší svoje příznivce.

 

Gombo a Gingo, bráškové, kteří čekají, jestli bude mít někdo zájem, aby mu zpestřili život. Gombo je veliký miláček a je jen škoda, že má špičky zadních nožek a flíček na prsou bílý. Toto mu nedovolí, aby byl chovný, proto bude prodán na mazlíka. Gingo je naprosto bez vady. Klukům jsou už tři měsíce a bylo by dobře, aby našli páníčky co nejdříve, protože čím déle budou doma, přirůstají nám tím více k srdci. Gingo by mohl být pokračovatel v chovu hnědých papírových krysaříčků, neboť obě babičky jsou hnědé - Pralinka a Larisa. Stále ještě není dostatek takové krve, abychom mohli Ginga prodat do zahraničí s klidným svědomím. Věříme, že by mohl odvést i na výstavách kus práce.

   

Naše další zvířátka: Naše děti milují zvířátka, a tak se na chvíli vtělily do jejich podob. Nikolka se vzhlédl v sousedovic čau-čau, a tak celé odpoledne proběhal v jeho podobě a Marjánka byla sice neurčené zvířátko, ale nejspíš to byla kočička, nebo krysaříček, neboť soustředěně pozorovala tlamičky štěňátek a objevila fousky. Mamka je musela podle toho vykrášlit.

 

V parném létě se vylíhla další kačátka. Bylo jich šestnáct, a všichni krysaříci, i ti co u nás pobývali na prázdninách, si kačenek ani nevšimli. Jen v Pralince probudily kačenky záchranářské pudy. Jakmile káče vlezlo do vody, běhala zoufale okolo malého jezírka a tahala za krk káče z vody. Za dva dny takhle "zachránila" čtyři.

    

 

Letní obědvání pod naším ořechem má nesporné kouzlo. Tentokrát jsou brokolicové palačinky s hrníčkem mléka. Všichni pejskové koukají žádostivě, tak musím na to při vaření pamatovat s větším množstvím, aby pejskům samou žádostí neukáplo. Nějak u nás pomíjíme krmení jen z misky, a o svoje potraviny se s nimi v malinkém množství dělíme, protože pejskové se pak cítí, že patří mezi nás. To kouzlo dělení nás i pejsky obohacuje, je to rituál, který nepoznají ti pejskové ani jejich majitelé, kteří se striktně drží granulí.

  

Dobromysl už patří mezi chlapy. 7.8. 2010 v Hostouni prošel bonitací a výstavu zvládl na titul CAJC. Zařadil se tak mezi chovné pejsky a posílí chov hnědých krysaříků.

Celá výstava v Hostouni byla velmi dobře zorganizována a připravena. Bude patřit k mým příjemným zážitkům z nemála důvodů. Také z poznatku, že když lidé chtějí a mají vůli, tak se domluví.

  

Včera přijela Zuzanka Horáková zkontrolovat Juditčiny kluky. Dostalo se jim opravdu dobrého hodnocení, a Gombo nemít bílý flíček na hrudi a na zadních pacinkách špičky prstíků, prošli úplně bez vady. Oba pejskové jsou teprve k zadání, Gombo půjde na mazlíka levněji a Gingo by mohl být dobrou posilou v chovu. Kdo by měl zájem o možného heterozygota na hnědou, neboť Juditka Spero meliora heterozygotka na hnědou je a otec Ramon Černý Ranch, taktéž, můžete nás kontaktovat. Když člověk vypiplá tak krásná štěňátka, rád by, aby se uplatnili v životě, a nejméně dělali někomu společnost a měli ho moc rádi. Když by Gingo ještě k tomu přispěl svými silami do chovu, bylo by to dokonalé.

 

    

Tak vypadá život našich zvířátek. Mezi pejsky pobíhají kačata větší i zcela malinké. Nikdo nikomu neubližuje. Sem tam se projde i jednooký dědeček Gimík, který načíná jedenáctý rok života. Také máme na prázdninách Kiliánka Spero meliora. Je to zlatíčko, ani ho nenapadne lovit kačata i když je to krysařík neznalý vesnického života.

   


Teplé letní dny využívají všichni pejsci k vyvalování na trávě. Pralinka je velmi dobrá máma a po zkušenosti s Juditkou, které je mámou už 4 roky, stále ten vztah k sobě pěstují. Je to velká devíza, když všichni krysaříci žijí ve svornosti bez ohledu na věk. Viky a Forzi se blíží k pátému měsíci života. Dá se tušit, že do velikosti matek jim bude něco chybět, což je dobře. Je znát, že použitím menšího pejska se u obou matek stejnoměrně štěňátka zmenšila.

   

Milovice proběhly za krásného počasí, Hruškovi podplatili všechny svaté, kteří mu vládnou. Škoda, že jsou to asi poslední Milovice, ale i tak děkuji, že jsem se mohla takového setkání zůčastnit. Na těchto setkáních a výstavách je znát, jak krysařík stoupá po žebříčku kvality. Krysařík je velmi snášenlivé plemeno, a tak všude v prostorách milovického areálu bylo vidět přátelící se krysaříky a žádné šarvátky.

    

Včera jsem se vrátila z Milovic, které byly tentokráte extra vybrané, dobře organizované, včetně počasí. Nafotila jsem pár fotografií, které nejsou sice nic moc, protože můj digitální fotoaparátek je kapánek krátkozraký, a tak, když jsem potom na fotošopu přitahovala fotky blíž, tak se rozostřily. Přezto ale zachytily, co jsem si chtěla z příjemné výstavy uchovat.

        

Duben se přehoupl v květen a my začínáme pod vedením kamarádky Radky nové stránky. Oranžové jsou již naplněné, fotografie se blíží ke stu procentům a nebude už místo. Radka mi udělala pohotově stránky nové, shodly jsme se na této něžně švestkové barvě. Je mi trpělivou učitelkou, tak jako byla předtím Kateřina Beranová. Ta mne k této činnosti přivedla a odkryla mi možnosti, kterak přiblížit lidem naši - manželovu a mou, velkou lásku ke krysaříčkům. Jsem oběma moc vděčná, protože trávím tak chvíle smysluplnou činností fotografováním, upravováním fotek a naposled i sdílením psaných myšlenek.

 
    
 
Náš milovaný bobeček Viki se dnes při šarvátce moc rozplakal. Vyběhla jsem urychleně z pokojíčku, ale to už ji držel Eda, a volal na mně, ať si ji jdu ošetřit. Krve tedy bylo! Celé bříško měla zakrvácené. Chvíli jsem pátrala, odkud krev teče, a ono z konečku ocásku. Tak teď čekám, jak se to dál projeví. Oteče ocásek, nebo ne? Nevypadá nějak zlomený.
 
  
To snad bylo jen poučení pro Viki od staršího jedince, že si nemá moc dovolovat
 
                                                                                                   
 
 
Juditčini kluci rostou, jako z vody, o to líp, že z máminýho mlíčka. Čekalo na ně jméno od "G". Tedy Gingo /jinan dvoulaločný, známý to strom dlouhověkosti, a jeho lístky v čaji pomáhají při prokrvování končetin i mozku. Gombo /ibišek jedlý, napomáhá trávícímu traktu a obsahuje mnoho vitamínů. Kéž jsou kluci nápomocni budoucím majitelům alespoň ve sféře citové, a jsou hodně vzájemně milováni.
    
 
                                      
 
 Tak jsme se konečně dočkali. Juditka porodila 64 den a když jsme čekali barevné /hnědé/, tak nám vyhověla a barevné nám opravdu porodila. Oba jsou kluci a hned první ukojil naši zvědavost po barvě. Přišel na svět s bílým límečkem a zadními tlapičkami, prostě fešáček. Nemůže za to, že ho Příroda tak vybavila, ale jistě není méněcennější, než jiná zvířecí dušička. Bude to tedy mazlíček na gauč a věřím, že prožije život plnohodnotně, a tomu, kdo si ho vezme, zkrášlí život.
 
 
                
 
Viki a Forzi dostaly vestičky, aby se učily chodit na vodítku. Počáteční nácvik na chození je většinou v kotrmelcích. Asi se ani tak tomu nevyhneme, ale děvčata úbor pojala jinak, a to jako cvičební dres na nácvik karate. Stranou nezůstala ani Pralinka, a vzdor svému jménu byla přeprána.
 
 
                            
 
 
Holčičky dovršily čtvrt roku života. Obě jsou na tom váhově stejně, každá jedna má 1300g. Už na postavení uší je znát, která je kurážnější. Forzítii patří celý dvůr,Viky je skromnější, jí stačí k životu křeslo, na nějž šikovně šplhá, což Forzi neumí. Tak ač jsou váhově stejné, jsou přeci tolik rozdílné.
 
 
                                                       
 
Martinka nám poslala Fenykla - Nyklíka - Nikitku a Drchničku - Kettynku. Tedy Nikitka už Kettynku pomalu dohání.
 
 
 
                                                                               
 
 
Juditka se začíná zakulacovat. Březost jde do finiše, a posledních 14 dní  se bude bříško ještě vesele plnit. Uvažujeme, jestli tam opravdu jsou jen dvě štěňátka, tohle je napínavé do samého konce. Na sonu si většinou štěňátka hrají na schovávanou, a ještě se skoro nezdařilo přesně počet načíst. Stejně si ale zveme pana doktora, aby ten předěl březosti potvrdil,  že je nač se těšit.
 
 
                                                                                                                     
 
Radka Popková nám poslala pozdrav z Bratislavy. Bobule a Fazole bojovaly na výstavě, odkud si přinesly vavříny v podobě CAC pro Fazolku a res.CAC pro Bobulku. Moc blahopřejeme. Těšíme se, že během 14 dnů se pochlapí Juditka a Bobulce - Brusince porodí sourozence.
 
 
                   
 
 
Malý Eben už má svou paničku. Je jí Zuzanka, která už má po Juditce Celíka. Eben jde od nás ve stáří 3 měsíce, a to se už pozná, jak je štěňátko v tomto věku vyspělé rozumově. Hned poznal, že se děje v jeho životě převratná změna. Ve stáří kolem deseti neděl většinou štěňátka neprotestují, a nechají se vložit do náruče budoucího páníčka. O tři neděle déle jsou už více vědoucí, a tak Eben plakal. Stejně tak když jsem ukazovala Forzi a Viky, obě byly neklidné a uplakané. Ještě jsem se s tím nestkala, a je to pro mně nová zkušenost. O chvíli později se ale Eben v náručí Zuzanky uvelebil a poznal tak milující paničku.
 
  
                  
 
Travička povyrostla a to je blaho pro mamky i štěňátka. Řádění nemá konce. Štěňátka si tak posilují tělíčka a krásně rostou a sílejí. Budou jim tři měsíce, a chlapeček stále nenašel milujícího pánečka. Holčičky už ví, kam patří a náležitě si svého domova užívají.
 
                                           
 
 
V neděli druhého května se zůčastnila Zlatka Vicherková se svou fenkou Otka Spero meliora závodů coursingu na Slovensku, kde získala Otka plný počet bodů 400. Stala se tak mistryní Slovenska!!! Zlatce gratulujeme a jsme na náš odchov pyšní.
 
   
   
                                                            
 
 
Doma ještě čeká Eben od Šerinky a Yanečka z Jeřic. Je mimořádně pěkný a ve svých 80 dnech a 1230 gramech vypadá na zdatnou posilu budoucího chovu hnědopálených krysaříčků.
 
 
                                                                                                             
 
Juditčino bříško se jen nesměle vzdouvá, přezto je vidět potvrzení nálezu ze sona, že bude maminkou. Její ušlechtilá postava dostává oblejší tvary. Ještě necelý měsíc se budeme těšit na to překvapení.
 
 
                                                                                                           
 
 
Žádný život není jen sluncem zalitý pobyt na zemi. A tak přišel den, kdy jsme se museli rozloučit s naší milovanou Baruškou. Její věk se blížil k patnáctému roku, a už dva měsíce jsem ji musela krmit z ruky a odnášet ven na vyvenčení. U Barušky jsem obdivovala její úžasný vztah s naší dcerou Jájou, se kterou prožívala její pubertu. Baruška měla to výsadní právo, že obývala s Jájou pokojíček. Dnes už je Jája 8 roků vdaná, a stále na ní Baruška velmi lpěla. Stejně tak milovala i její děti. Ještě minulou neděli přišla Baruška do kuchyně za Jájou, kam už možná rok nevstoupila. Snad cítila, že se musí s Jájou rozloučit. Za asistence našeho pana doktora odešla klidně, tak jak byl celý život. Žije ale dál ve vnučce Šerince a pravnoučkovi Nugátkovi, který jí jistě dělá radost svými úspěchy.
 
 
             
 
Forzi s mámou Pralinkou. Je to dojemná péče, která je pro nás citovou potravou. Na poslední fotografii se k nim přidala očekávající Juditka. Zase jsme se kochali na sonu, že Juditka za měsíc, pokud všechno dobře dopadne, bude mít dvě štěňátka.
 
                      
 
Včera jsme činili štěňátkům příkoří v podobě vylepování oušek. Každá fenečka to nesla jinak. Forzi stojící v postoji je nad věcí, kdežto Viky z toho je nervózní, stále si ouška škrabe, ale že jí vylepení sluší ! /4 fotka/. Nakonec ale přece jen podlehly kouzlu provázku a na ouška zapomněly.
 
 
         
 
              Forzi                 Viki                Viki a Forzi - těsně po obědě a jsou stráááášně unavený.
 
 
           
 
Jarní počasí náramně vyhovuje našim tajtrdlíkům - malým, skoro desetitýdenním fenečkám. Zlákalo mne to krásné počasí a vzala jsem si deku na trávu, abych mohla dobře fotit. Jenže drahoušci se zaradovali, že jsem skoro tak malá, jako jsou oni, a vrhli se na mně včetně dospěláků. Vyvázla jsem s drápkem ve rtu a ještě několika škrábanci.
 
 
                                                                               
 

 Neteřinka byla uchvácena něžností, kterou lze zachytit na fotografii a ztvárnila ji do kitu. Nás výlevy něžnosti přepadají několikrát denně, protože se naše holčičky neustále kolem nás motají a dělají na nás cukrbliky, jen abychom je vzali a pomazlili. Je to krásné období! Juditka zatím nedává své mateřství znát, ale je to právě dnes      tři neděle, takže naději nevzdáváme.

 

                                            
 
Dnes 19. dubna si přijela pro Fenykla Martinka Špundová s kamarádkou. Přijela i Kettynka, a brzy se zamíchala mezi ostatní pejsky. Prožili jsme krásné dopoledne a stolovali jsme pod naším ořechem na dvoře. Byl to první pobyt venku i při obědě, na což se těšívám celou dlouhou zimu. Fenyklík se různě před Martinkou ukrýval, jakoby tušil, že končí jeho dětství provázené možností si ještě sem tam cucnout od mámy mlíčka. Nebojím se ale, že u Marti byl Nyklík o zbytek dětství ochuzen. Přejeme moc úspěchů na výstavách i v budoucnu role chovného pejska.
 
 
                                       
 
Na prvních třech snímcích je osiřelý bratříček Enciána. Zatím je volný, ale nijak na tak pěkného pejska nespěcháme. Na druhých dvou jsou naše holčičky Viky a Forzi. Obě jsou krásně vyrovnané ve váze, ač mají rozdílné mámy. Vlastně všichni tři mají těsně pod kilo a budou mít 9 neděl. Tedy ani obříci, ani drobci.
 
 
 
                       
                          
Dnes od rána svítilo sluníčko, štěňátka řádila venku, když si pro Enciána přijel zájemce. Tohle bylo obzvláště milé, protože Encián má sloužit jako narozeninový dar pro děvče Jiřího. Dlouho předtím si štěňátko objednával s tím, že si ho velmi přála. Encián byl do poslední chvíle tajen, a dnes se Jiří pro to překvapení rozjel s tím, že jde kamsi ohoblovat prkna. Ráda bych se alespoň po očku podívala, jakou radost krysaříček způsobil. Přeji oběma, aby byl Enciánek splněním toho dlouhodobého přání a aby se jim dobře dařilo na výstavách, kam jsou ochotni chodit.
 
 
                                                                                                
 
V neděli nám odešel Engrešt do světa k Radce Popkové do Lipníka nad Bečvou. Věříme, že v rukou zkušené chovatelky jen pokvete. Ve středu odešla i Erička, Hanička to nevydržela a přijela si pro ni s veškerou parádou a výbavou, jako pro princeznu. Malá odjížděla v nádherné růžové tašce, vystlané růžovou látkou a k dispozici dostala bílého medvídka. Možná by dala Erička přednost náruči, ale na to Hanička jistě přijde. Štěňátka přepych neocení, ale láska a pomazlení je to pravé, co takové štěňátko potřebuje. Však se toho Eričce jistě v bohaté míře dostane.
 
 
                                                                     
 
Láska na první pohled. Dnes jsme měli návštěvu. Z Prahy přijela slečna, která si u nás zamluvila fenečku, a jak je i na fotografii vidět,  je to láska na první pohled. Fenečka byla teprve přede dvěma dny očkovaná a čipovaná, proto ještě musí nejméně jeden týden u nás přečkat. Pro budoucí majitelku to bude týden k nepřečkání.                
 
 
                                                                                                       
 
 Musím napravit svoji nepozornost, a vystavit dcerušku Juditky Bazalku. Teď po Velikonocích jsem si všimla, že v mailu bylo vložené i toto přáníčko. Bazalka se jen svítí, a už fotografie mne láká to nádherně živené stvořeníčko pomuchlat. Zpestřuje život na Moravě Dohnalovic rodině a je za to milována tak, že si nelze nic lepšího přát, než aby tak byla milována všechna zvířátka světa.
 
 
                                                  
 
Už tomu bude rok, co tenhle pejsek coby štěňátko pobíhal po živanickém dvoře. Za tu dobu, co ho opečovává Alenka vyrostl, a v létě, bude-li příznivě Dobromyslovi osud nakloněn, stane se posilou pro hnědý chov krysaříků. A ještě Dobík s Kenaiem na cvičišti. Jak je pro chovatele milé, že majitelé se věnují pejskům tak dobře, jako Alenka. Teda Dobík je celý polobráška Nugátek.
 
 
      
 
Neděle velikonoční je ve znamení sluníčka, a tak maminky se štěňátky okouší, kterak chutná jaro.
  
 1. dubna jsme se rozjeli s Juditkou na Vysočinu za Ramonem Černý ranch. Letmé seznámení, a Ramon se měl hned k činu. Chvílemi odbíhal a to jsem pozorovala jeho dokonalé tělíčko i velikost. Trochu jsem byla překvapená srstí, která byla delší, než běžně krysařík má. Majitelka mně upozornila, že dává dlouhosrsté krysaříky, což snad teď už není na závadu, ale bych radši kratší srst. Nechceme mít víc cílů, než se věnovat chovu černému a hnědému krátkosrstému krysaříkovi. Jinak se už moc těším na ty kuličky počátkem června, když se zadaří.
 
                                                 
 
 A tady   je hnědý jedináček. Je to dítě obou feneček, vlastní Šerinky a  kojné Pralinky. Je krásné, když mohou obě feny za sebe zaskočit a děti si vzájemně pohlídat, nebo i nakrmit. To vše bez řevnivosti, v naprosté pohodě.      
 
 
                                
 
 
A máme vybráno!!! Jedna fenečka od Šerinky a jedna fenečka od Pralinky. Sledujeme tím i pokus, kterak stejně staré fenečky, se stejnou startovní váhou 650g na šesti nedělích po stejném otci, budou v dospělosti prospívat.
 
 
                                                   
 
Plné ošatky štěňátek. Toť velikonoční příspěvek našich feneček. Letos se pro dlouhou zimu nekonala kačátka, tak je štěňátka zastoupila, aby mohlo jaro dýchat novým životem.
 
 
 
                                                                                                       
 
 
Naše líbezná Juditka hárající. Zítra na apríla má svatbu s heterozygotem Ramonem Černý ranch, v současné době jediný dostupný pejsek, slibující, když ne hnědé potomky, tak alespoň heterozygoty na hnědou.
 
 
                                               
 
                                                                                                                  Hemžení
 
 
                                                             
 
A rosteme...... Na první fotografii jsou pralinčata, na druhé jsou holčičky Šerinky a na třetí jsou kluci Šerinky.
                                                    
 

 
                                                     
 
 
 Smolíček s Fidélkem opět pobývali v Živanicích na prázdninách. Je to zajímavá zkušenost, kterak si pejsci dokážou zvyknout na přechodné bydliště, hlavně že jsou dva spolu. Pak si vyberou jednoho člena domácnosti, kterého mají za svého pána, přilepí se k němu, a po celou dobu pobytu ho považují za svého vůdce, jeho klín na chování a přebývání a přečkání, pokud se neobjeví pravá panička. To se potom vrhají na její klín, do její náruče, a okamžitě zapomínají na svého dosavadního patrona. Ale budiž jim odpuštěno! Příště, až přijedou, budu jen jejich!!
 
 
              
 
Štěňátka Pralinky i Šerinky jsou jak živé stříbro. Na pomoc při focení jsem si vzala misku, doufajíc, že jim rozprchávání zatrhnu, ale braňte vodě téci po proudu. Přelévají se z misky, že ruce nestačí je vracet.
 
 
                          
 
 
Šerinka s Pralinkou jsou spravedlivě podělené o štěňátka. Vyhovuje jim to oběma. Do krytí našich feneček jsme šli s vědomím, že se pokusíme zmenšit štěňátka hlavně Pralinky. Zdá se, že to vyšlo. Byla jsem přesvědčená, že by se měly krýt fenečky přibližně stejným pejskem, nanejvýš o trochu menším, nebo zase trochu větším. Časová nouze nás vehnala do experimentu a zdá se, že to vyšlo. Nelze ale předbíhat, ovšem štěňátka Pralinky mají v průměru o 10 dkg méně, než štěňátka zplozená s pejskem podobné velikosti, než je Pralinka. Uvidíme, jak se bude dařit dál.
 
 
       
 
 
 
 
                                                                                                           
 
Z Korziky nám přišla fotka náruče hnědásků. Impuls, Nikolka a Duběnka. Nikolka s Duběnkou jsou sestřenice, a jsou si podobné světlým pálením. Impuls má krásné syté pálení. Krysaříčci jsou v milujících rukou.
 
 
                                                                      
 
Pralinčátka - plus jedno šerinče také prospívají. Nebude to dlouho trvat, a štěňátka začnou koukat, za další týden se budou jeden druhého tlapičkami dotýkat, což v krátkosti přemění na sourozenecké bojůvky, okusování oušek, ocásků a paciček. Je to přehršel roztomilostí, na které se dá koukat hodiny.
 
 
                                 
 
 
Šerinčátka ve čtyřech..... A kluci Eben a Encián. Daří se jim opravdu dobře. Mamina krmí, mlíčko se už v dostatečné míře dostavilo. V pelíšku vládne pohoda a štěňátka pěkně přibývají.
 
 
                                                                                               
 
 
Dostali jsme fotečku od naší milé kamarádky Martinky Špundové. Ta menší fenečka je Kettynka - Drchnička z loňského vrhu Šerinky. Je to velmi milé vidět štěňátka, jak odrůstají, jak se sžívají se všemi obyvateli bytu. Jsou milováni a vrací to svým páníčkům plnou měrou.
 
 
                                                                                
 
A tady jsou šerinčata. Jsou velmi v pohodě, a přibývají. Šerinka nás trochu trápí s pitím, i když ji podstrojujeme štěněcí mlíčko, lízne jen aby se neřeklo, zkusíme tedy dobrý vývar s masíčkem. Je to trochu alchymie, aby se člověk trefil do chuti fenečky, a zároveň dal podklad k dobrému kojení. U Šerinky nechápu, z čeho to mlíčko vyrábí, protože zásadně vodu nepije. Obávám se o její ledviny.
 
 
                                               
 
Tak vám představujeme třídenní pralinčata a přidali jsme pro vyrovnání sil hnědého chlapečka k nim, protože útloučká Šerinka má těch zbylých 4 také dost. Názorně je vidět, jak hnědému, o 3 dny staršímu Engreštkovi vyrostla hlavička. Takto se daří všem dobře, a maminy stíhají dobře kojit.
 
                                                    
 
 
Šerinka i štěňátka ustály absenci mlíčka a začínají přibývat. Dostaly také jméno od E,  a to Evička / lidový název pro bylinku zběhovec Yva, která pomáhala při dně a revmatismu /, dále Erika / vřesovec, který poskytuje pastvu pro včeličky, a med - to je náramný lék /. Kluci dostali také jména po léčivkách. Eben, neboli tomel /je to skutečně ovoce s velkou dávkou vitamínů, jehož dřevo je skutečně vzácný eben /, Encián / hořec žlutý - uplatňuje se při nechutenství a posiluje nervy. A naše hnědá perlička má jméno Engrešt / lidový název pro angrešt, který čistí střeva a stará se o krásné vlasy a pleť.
 
 
                  
 
 
Pralinka ještě v noci spala s námi. Bylo to spaní tak na půl oka, abychom zastihli s Edou počátek porodu. Už včera sem tam hrábla, aby dala na vědomí, že se chystá na mateřské povinnosti. Teď leží v přichystaném pelíšku, vystlaném voňavou starou cíchou.
V 9hodin dopoledne zahájila Pralinka svou šou. Za hodinu povila 3 štěňátka, Fialku, Fenykla a Forzítii. Rok a den po loňských štěňátkách S - Spero meliora. Letos jsme dostali dovolení od spolumajitelky, odchovat na naši stanici.
Fialku lze použít celou - květy, stonek i kořen na žaludeční neurózu.
Fenykl pomáhá v sirupu proti kašli. Starým lidem prodlouží život, když půl lžičky rozdrceného semínka zapíjí vínem.
Forzítie - zlatice léčí svou veselou krásou, když zazáří po zimní odmlce přírody. Nesprávně se jí říká zlatý déšť.
 
     
                               
 
 
První den života štěňátek od Šerinky byl tak trochu v obavách, neboť Šerinka nespustila mlíčko. Bříško se štěňátky měla před porodem tak napnuté k prasknutí, že mlíčko už nemělo kam. Den byl tedy ve znamení lahvičky a vážení, kde každý gram navíc byl vítán. Šerinka taky dostala hrnek mlíčka z prášku pro štěňátka na rozkojení. Bylo vidět, že štěňátka měla hlad, jejich tlamičky se chápaly dudlíku, jak o život. Dnes ráno bylo vidět, že přeci jen přez noc štěňátka trošičku přibrala. Včera odpoledne a večer to bylo o strachu, dnes ráno je to o naději.
                                                                               
 
Tak už je to tady. Šerinka porodila  už 58 den Yanečkovi štěňátka. Hmatala jsem v jejím bříšku určitě 4 kousky. Rodila svižně, bez zbytečných prostojů, a my se nestačili divit. Za dvě hodiny skutečně ta 4 štěňátka byla na světě. Mám zvyk prohmatat fenečky po porodu, a můj objev se stal předmětem sporu s manželem, protože se mi zdálo, že se tam ještě někdo schovává. Manžel nevěřil, a já jsem to pustila z hlavy a odešla z pokoje. Tak jsem pocítila po příchodu do pokoje satisfakci, když manžel prohlásil, že Šerinka přidala ještě jednoho černého kloučka. Jsou všichni krásně vyrovnaní, tak, jak to má Šerinka v povaze.    
 
 
                                                                                             
 
S odstupem dalších deseti dnů, jsme vyfotili naše maminy. Jsou v pohodě a zodpovědně se připravují na porod. Pralinka už pouští mléčnou lištu více, než Šerinka, tak ač jsou nakryté v rozmezí 4 dnů, předpokládám, že se snad časově sehrají. Příští týden můžeme už tu nadílku čekat.
 
 
 
                                                                                                   
 
 
A další dekáda za námi. Do porodu něco kolem 17 - 22 dnů. No Pralinka nebude mít asi jen dvě. Ještě bude tři týdny nabírat. Tak to vidím, že Pralinka je tajemná, jak hrad v Karpatech. Ani technika, jako je sono, jí nedokáže odhalit její tajemství. A to jsem chtěla po panu doktorovi aby prozradil ještě pohlaví a barvu. Žádný strach, mladí se toho určitě dočkají. Dnes jsem zrovna uvažovala o pokroku, který za 50 let nastal. Před 50 roky jsem neznala televizi, o krabičce, se kterou se budu moci domlouvat se nám mohlo jen zdát, a internet??? To by nikoho před 50 lety nenapadlo. Díky němu se Vám můžu svěřovat, a obrazem doplnit naše těšení se na věci příští.
 
 
 
                                                                                                                                                           
 
Dne 20.1. přijel pan doktor se svou zázračnou bedýnkou, která odhalí to sladké tajemství v bříšku feneček. Obě fenečky, jakoby zázrakem - nebyly. Volání a hledání po bytě nemělo příliš úspěch. Nakonec jsem se honila s Pralinkou kolem křesel, a ta si byla velmi dobře vědoma, jaké je moje chtění už už vědět, co se ukrývá v tom líbezném bříšku. Nakonec byl úspěšnější manžel, který musel na kolena a vyšťourat Šerinku v kuchyni pod lavicí. Šla tedy první na řadu ona. A bylo na co koukat. Na obrazovce se pulsující kolečka plná života míhala, a nemohli jsme se dopočítat. 4-5? No necháme se překvapit. Yanečku bravo!!! Pak šla na řadu Pralinka. Jestlipak byl Yaneček také úspěšný? No byl. Pralinka si ale nechává ráda překvapení. Posledně v Hradci pan doktor napočítal taky 2, a nakonec byly 4. Tak tedy uvidíme!!
 
 
                                                       
 
Baruška nám poslala čerstvé fotečky Sazičky. Vyrostla v opravdu pohlednou fenečku, a téměř na roční narozeniny dostane, pokud se vše povedlo, jak mělo, sourozence. Maminka Pralinka se chystá splnit každoroční úkol - štěňátka. Ještě týden, a budeme pátrat na obrazovce sona, zda se chystá ten obrovský zázrak - nový život!
 
 
 8. ledna se konala v Olomouci výstava. Přihlásila se na ni poprvé kamarádka Baruška s jedenáctiměsíční Sazičkou, kterou jsme v loni odchovali. Sazička získala svůj první vavřín - titul Cajc. Moc Barušce i Sazičce gratulujeme. Potěšil nás i náš odchov Nugátek a Opálka, kteří oba získali po titulu Cac. Gratulujeme Pavlínce za tyto úspěchy, a děkujeme za radost, kterou z toho máme. Při těchto příležitostech se nedá nevzpomenout na doby, kdy tito krysaříčci, jako malá štěňátka se vykulila na svět, aby rostla a sílila v krásné jedince, kteří úspěšně šlapou po výstavních kobercích. Gratulujeme také Pavlínce k úspěchu Fanynky, která získala nejen Cajc, ale i BOB.
Ještě dodatek. Nugátek i Opálka si odnesli titul národního vítěze.
 
 
 
                                                                                                                   
 
                    Martinka Špundová nám udělala povánoční radost s fotkou sedmiměsíční Drchničky - Ketty
 
 
 
Vánoční dny se blížily, a my jsme měli dohodnuté krytí Pralinky na Dalimilovi Ranní svit paní Křivánkové. Byla velmi milá a tak jsem se těšila na výlet za Prahu. Bohužel jsem onemocněla, krom toho to bylo dva dny před Štědrým dnem, a nebyla jsem schopná takovou dálku s kamarádkou Radkou, která byla ochotná pro mne přijet až z Moravy a tu cestu se mnou absolvovat. Co teď. Nesměle jsem se zeptala Zuzky Horákové, jestli by neabsolvovala za námi ještě jednu cestu s Yanečkem. Nevím, jak jí poděkovat, že takovou oběť pro nás v takovém předvánočním chvatu udělala. Tímto jsme se dostali ku, pro nás ne dost přesvědčivé metodě, nakrýt mnohem menším pejskem větší fenku. Doufám, že nás to nezklame, a štěňátka budou krásná, jak už ani jinak, než krásná štěňátka, která Yaneček umí.
 
 
Jako první byla nakrytá Šerinka. Dlouho jsme uvažovali, kým nakrýt, ale žádná pořádná myšlenka nepřicházela. Hnědé krysaříky už chováme pátým rokem, a stále není čím krýt. Hnědý pejsek??? Jsou jen příbuzní. Heterozygot?
Prostě se nehýbeme z místa. Snad za rok za dva bude situace lepší, ale to už zase naše fenečky budou stárnout. Sáhli jsme nakonec po osvědčeném plemeníkovi Yanečkovi. Doufáme, že nás to velmi mile překvapí.
 
 
Koncem roku 2009 se rozháraly dvě fenečky, Šerinka a Pralinka. Juditka zůstala tentokrát pozadu, ale svým chováním dává najevo, že zřejmě dlouho na sebe nedá hárání čekat. Přebíhá ode mne k manželovi a zase nazpátek, sotva jsme v křesle dosažitelní, a velmi něžnými projevy dává najevo, jak nás má ráda. Hledí se dostat hlavičkou co nejvýše pod lidský krk, kde polohou své hlavičky dokazuje .... jsem celá vaše! Každá fenečka má své zvyky, jak dávat najevo svou náklonnost, ale Juditka v tomto vyniká, a sváteční dny, kdy jsme s Eduardem byli nejvíc k dosažení, využívala ke svému vyznání každou chviličku.
 
 
TOPlist